K politice jsem přišla tak říkajíc „Jako slepý k houslím“.

• Politika nebyla mým koníčkem a rozhodně jsem od mládí nehltala večerní politická zpravodajství ani se neúčastnila práce některého klubu politicky smýšlející mládeže apod. Ba dokonce ani moji rodiče se neangažovali v žádné politické straně podobně, jako lidé z našeho blízkého okolí. V té době jsem vůbec netušila jak funguje veřejná správa a žila jsem si poklidný apolitický život.
• S manželem jsme si v roce 1997 koupili 100 let starý domeček na Štursové ulici v Brně a ten jsme začali vlastními silami opravovat. Bylo to v době velkého dopravního boomu a houfného pořizování druhých a třetích aut do domácností. Než jsme se nadáli, tak se na naší ulici příliš nedalo žít a denně tudy projelo 3m od fasád domů 10.000 aut a několik set spojů MHD. Moje děti i děti sousedů začaly trpět bronchitidou, astmatem, ekzémy a podobnými neduhy souvisejícími s prachem a špatným ovzduším.
• Protože jsme se domnívali, že existuje více možných dopravních řešení nevyžadujících investice, snažili jsme se na problém poukázat na komínské radnici. Mluvili jsme s členy dopravní komise, se starostou, s radou městské části, později se Zelenými, s Nesehnutými, sepisovali petice, obcházeli veřejnost, pořádali shromáždění. Musím dodat, že jsme nabízeli řešení a jakékoliv i dílčí bychom byli přijali. ( Na rozdíl od mnohých dnešních aktivistů, kteří bez reálného řešení jen poukazují na problém a všechny návrhy na zlepšení nakonec odmítnou ... )
• Tehdy ale nebyla na radnici vůle předmětnou situaci i sebemenším způsobem občanům ulehčit a výsledkem bylo naše rozhodnutí spolu se sousedy, že každý vstoupí do politické strany, která mu připadá nejpřijatelnější a pokusí se tímto legitimním prostředkem o správu veřejných a tedy i našich věcí. Naše rodina, vzhledem k tomu že jsme křesťané, zvolila KDU-ČSL. Nakonec se ale jevila celá situace natolik zapeklitá a časově náročná, že jsme od základu zrekonstruovaný domeček ( po sedmi letech usilovné dřiny ) prodali a nastěhovali se na kraj města do Obřan, kde jsme započali rekonstrukci novou, abychom vytvořili náš „domov snů“.
• V Obřanech se místní organizace KDU-ČSL dozvěděla z celoměstské databáze, že k nim přibyli členové z Komína a byli jsme pozváni na schůzi. Ačkoliv jsme zpočátku neměli příliš chuti se jakkoliv angažovat, stali jsme se dost brzy aktivními organizátory různých místních akcí - a tak to všechno začalo …