Společnost by se měla čas od času rozvzpomenout na původní smysl věcí, které koná, aby nezabloudila ve slepých uličkách vlastních přebujelých předpisů a vrátila se k jejich původnímu účelu.

Vracím se tedy k otázce, co je smyslem vybírání daně z přidané hodnoty ?

Nepochybně to je zdanění ziskových operací ve prospěch státního rozpočtu. ( Aby z něj mohly být následně hrazeny prospěšné aktivity státu ). Na jedné straně se eviduje daň vypočtená z provedené výdělečné aktivity a od ní se odpočte daň spojená se vstupními náklady. Tím je zabezpečeno, aby stát nakonec dostal jen procentuální podíl ( nejčastěji 21% ) ze ziskových operací.

Této původní ideje se vymyká, když stát zdaňuje také ty aktivity, které z vybraných daní následně financuje. Přesto je zdravotnictví žijící ze státního rozpočtu zatíženo povinností odvádět DPH. S ekonomickými potížemi bojují nemocnice, které byly nastaveny na stabilní výši příjmů a výdajů.

Když se výdaje nikoliv z rozhodnutí nemocnic zvyšují, nastávají těžkosti. Od roku 2013 se změnila úhradová vyhláška, což znamená pro průměrnou nemocnici výpadek desítek milionů ročně. Od roku 2014 byl zrušen poplatek za hospitalizaci, který v celostátním měřítku ukousl nemocnicím kolem pěti miliard korun.

Postupně se zvyšuje povinnost odvodu DPH. Do roku 2007 byla snížená sazba 5%, ale v roce 2013 už 15%. Navíc byl zdravotnický materiál včetně přístrojů a zdravotechniky přeřazen do vyšší 21% sazby.

Tato „úprava“ znamená pro průměrnou nemocnici výpadek v řádu milionů a celostátně odsype z rozpočtu zdravotnictví 3,8 mld. ročně.

Dalším problémem s nímž se nemocnice potýkají je masivní odliv kvalifikovaných pracovních sil a tím tlak na maximalizaci mzdových nákladů. Když si uděláme přehled všech finančních korekcí souvisejících se státním rozpočtem a zdravotnictvím, přicházíme na to, že stát sice rok od roku opticky zvyšuje rozpočet do zdravotnictví, ale reálně z jedné kapsy vydá a do druhé si nechá vrátit. Tato skutečnost vede k tomu, že zřizovatelé nemocnic, jako kraje a obce vynakládají čím dál víc prostředků z vlastního rozpočtu, aby udrželi svá zařízení v chodu a kondici. Do roku 2011 hradil 2/3 nákladů stát a 1/3 místní rozpočty. ( když pomineme financování zdravotních pojišťoven ). 

Od té doby se poměr obrátil a aniž si povrchní pozorovatelé poměřující jen číslo v tabulce celostátního rozpočtu mohli všimnout, nyní jde 2/3 výdajů k tíži místních rozpočtů. Takové nastavení pak nutí nemocnice k úsporám na režijních nákladech, tedy zastarávání budov a přístrojového zařízení, omezování investic a snižování kvality personálu.

I přes veškeré úsilí najít rovnováhu mezi ekonomickým diktátem šetřit a snahou o kvalitní zdravotní péči se mnohé nemocnice ocitají v červených číslech. Tím se stávají politicky zranitelné a veřejnosti je snadné vysvětlit, že je vhodná chvíle k jejich privatizaci, protože jsou ztrátové a veřejný sektor je neefektivní. Už se ale nedomyslí, že soukromá firma bude provozovat jen zisková zdravotní odvětví a když bude mít někdo akutní cholecystitidu, neboli akutní zánět žlučníku, může mít těžkosti najít v dostupné vzdálenosti zařízení, které provede operaci.

Jaká je cesta ven ? Stát by měl přestat hrát hru ( dám – ale ty vrať ). Dále by měl zajistit pro zdravotnictví dostatek personálu, který za stávající situace odchází do zahraničí. 

Lví podíl nákladů nemocnic tvoří osobní náklady a ty jsou nyní nemocnicemi v dostatečné míře neufinancovatelné, protože nemůžeme soutěžit s přeshraničními klinikami, které i díky uměle slabé koruně nabízejí násobně vyšší mzdy. Naši mladí pak logicky využívají „dobrodiní“ státního školství a vystudují na lékaře zadarmo, ale sotva jim oschne diplom a získají v našem zdravotnictví základní zkušenosti, odcestují vydělávat do západní Evropy a v českých zdravotních zařízeních už je nikdo nepotká.

Považuji za nezbytné svázat studium na VŠ s povinností pracovat např. 15 let v ČR nebo uhradit studium na české lékařské fakultě. Budu prosazovat, aby se tento bod stal prioritou programu KDU-ČSL pro volby do sněmovny v roce 2017.

Ing. Klára Liptáková

KDU-ČSL Brno

Existuje v Česku pravice ?

Od levice se očekává jako pozitivum, že hájí sociální výdobytky a od pravice že prosazuje malý nepřebujelý stát s nízkými daněmi. Nikoliv však ODS s TOP09, kterážto koalice plynule zvyšuje daňové zatížení občanů. Tento krok by byl pochopitelný, kdyby sledoval zřejmý účel například ve formě celostátní investice, který by občanům v budoucnu prospěla. 

Abychom si zrekapitulovali vývoj naší novodobé české pohádky „Kterak jeden z velké do ještě větší nouze přišel“, začalo to všechno zpackanou důchodovou reformou, kde se za nóvum a reformní krok vydávala možnost šetřit si na důchod v penzijních fondech, přičemž stát těm, kteří se nechají nalákat a zaváží se v podstatě na celý život bez možnosti změny, přidá "ze svého".
Státní příspěvek způsobí díru 21 miliard korun v každoročním státním rozpočtu.

Jenže ten státní příspěvek způsobí díru 21 miliard korun v každoročním ( ! ) státním rozpočtu. A aby se nemuselo přiznat, že důchodová reforma není životaschopná, ač se nedávno narodila, začal se vytloukat klín klínem. Byla zvýšena spodní sazba DPH a každá rodina měla od nového roku utratit podle vládních propočtů o 200,- Kč víc.

Šachování se sazbami DPH zavdalo příčinu ke zdražování

Šachování se sazbami ale zavdalo příčinu ke zdražování, takže konečný negativní efekt je pro domácnosti daleko horší, což se projevuje šetřením obyvatelstva. V Česku propadla za 1. kvartál spotřeba po Řecku a Portugalsku nejvíc z celé Evropy. To má dopad na nižší výběr daní oproti plánu, což se chystá vláda v příštím roce znovu korigovat přitažením šroubů v podobě dalšího zvýšení DPH. Je s podivem, že se ministerstvo financí nepoučí z letošní zkušenosti, kdy zvýšení sazeb DPH přineslo za první pololetí snížení výběru o 2,4 mld. oproti loňsku a pokud se zachová do konce roku tento trend, skončíme se schodkem o 60 miliard korun vyšším, než se plánovalo.

Je možné najít na ekonomickém působení vládní koalice pozitivum ?

Nikoliv. Zvyšování daní, nepředvídatelné a zbrklé změny ekonomického prostředí, nesystémové škrty ve státním rozpočtu - a to vše ve jménu nezadlužování republiky, což byl současně hlavní volební slib stávající koalice. Teď se jeví, že ani tento jediný ukazatel, ač byl zaplacen velkými ekonomickými oběťmi, nedokáže vláda udržet na uzdě. Současnou situaci nelze svádět na ekonomickou krizi, protože v okolních zemích za první čtvrtletí tohoto roku rostl HDP ( a to i v Německu – pro ty, kteří by chtěli tvrdit, že my tancujeme podle německých not ), zatímco u nás jsme zaznamenali  pokles o 0,7%.

Nabízí se otázka, jestli by hospodaření naší země nevykazovalo lepší výsledky bez jakýchkoliv zásahů našich vládních „odborníků“ v posledních dvou letech. ( Například u daně z příjmů právnických osob nedošlo meziročně ke změnám a inkaso daně mírně stoupá ...) Co Vy na to ?