„ Svoboda bez poslušnosti je zmatek a poslušnost bez svobody je otroctví. “

Abraham Lincoln

Diskuzi o věcech veřejných nelze vést ve fóru čítajícím několik milionů různých stanovisek. Aby bylo možno dospět k nějaké dohodě, sdružují se aktivní občané podobných názorů do „lobbistických“ skupin za prosazení názorového proudu, kterému straní. Tedy do politických stran. Je zřejmé, že přestože se členové skupiny shodují v některých názorech, které je přiměly k výběru skupiny, mohou mít v dalších věcech názory zcela opačné.

V takové situaci však vyvstává otázka: Znamená členství v politické straně automatickou poslušnost všem názorům odhlasovaným stranickými orgány a nebo mají členové právo hlásat vlastní postoje ?

Téměř vše na tomto světě má své klady, ale i zápory. Tak, jako každé světlo vrhá stín.

Bez stranické disciplíny by v některých případech bylo obtížné dojít k dohodě, protože by se ztratil efekt zjednodušení mnoha názorů do jednoho zástupného názorového proudu za celou skupinu. Na druhé straně je věcí svědomí každého jednotlivce, jestli má potřebu zastávat v té které věci odlišné stanovisko od skupinového oficiálního a jak hlasitě je připraven ho hájit.

Podle Listiny základních práv a svobod má každý právo na svůj názor. Pokud však člen skupiny stvrdí určitou proklamaci či dohodu své skupiny vlastnoručním podpisem, jsem přesvědčena, že je morálně vázán k tomuto stanovisku. Výmluva, že byl k podpisu donucen, nemůže obstát, protože politická skupina nemá oporu v zákonu, aby mohla svého člena k čemukoliv donutit.

Pokud se ve skupině nachází jedinec, který má natolik odlišné názory, že poškozuje původní doktrínu skupiny a nebo uvádí ve zmatek okolí svými v zásadních věcech odlišnými názory, nepovažuji za nemravné, když skupina tohoto jedince vyloučí. Pokud totiž bereme členství v politické straně za stranění určitému názorovému proudu a onen jedinec tento proud v zásadních věcech nesdílí, pak není nic nedemokratického v tom, když bude vyzván, aby odešel tam, kde se svými názory lépe zapadne.

Nakonec si položme otázku : Má smysl, aby člověk podřizoval svou názorovou svobodu nějakému skupinovému stanovisku ? Jinými slovy :  Má vůbec smysl nechat se svazovat politickou stranou ?

Odpověď je na každém z nás. Ten, kdo natolik miluje svou nezávislost, že není ochoten se v ničem podřídit, ať se k žádné skupině raději nepřipojuje. Musí však počítat s tím, že jeho názory zůstanou jen ve vzletných myšlenkách, které se nedočkají realizace.

Ten, kdo staví prosazení některých prospěšných věcí na vyšší příčku než vlastní komfort svobodných postojů ve všem, nechť se připojí do skupiny lidí, která sdílí podobná stanoviska, a v drobnostech se podřídí, neboť společnými silami lze dosáhnout realizace velkých cílů.

Co Vás, úspěšnou a moderní ženu, přivedlo do KDU-ČSL ? Neuvažovala jste například o Hnutí ANO 2011 nebo ODS ?

Dík za tuhle naprosto dokonalou otázku, protože přesně odráží předsudek části veřejnosti vůči křesťanské demokracii, který lze shrnout veršíkem:  „Dlouhé sukně,  bledá líčka - to je správná katolička.“ 
Jenže i zastánci konzervativního směru mohou používat splachovací záchod, výpočetní techniku a jíst sushi.

My se snažíme vidět svět moderníma očima, ale nevylít při tom vaničku i s dítětem. Jinými slovy neztratit ze zřetele ryzí hodnoty dávající řád naší společnosti a smysl našemu počínání.

Než budete volit nějakou stranu, zamyslete se nad tím, jaké hodnoty a dlouhodobé ideje představuje. Ani charizmatický lídr není zárukou nějakých hodnot nebo směru. Nemůže být přece všude. A ctí vůbec jeho "soustraníci" stejné principy? 

Proč jste vlastně vstoupila do politiky ? Měla jste, respektive máte v politice nějaký ženský vzor ?

Nikdy mě nenapadlo, že se budu politicky angažovat a ani v rodině jsem k tomu neměla žádný příklad.  Příčina byla naprosto prozaická. Řešení problému s dopravou v okolí domova. Pak už to šlo tak nějak ráz na ráz.

Co se týká vzorů, mám nedůvěru k lidským ikonám na piedestalu.  Narodili jsme se jako originály, tak proč umírat jako něčí kopie. (John Mason Brown). Myslím, že dostatečným životním cílem je překonat sebe sama. Já se o to pokouším tím, že se snažím mít ráda lidi. Čím je člověk starší, tím víc je si vědom vlastních omezení  a  stává se pokornějším. Díky tomu pak snáz přijímá ty ostatní kolem sebe i s jejich podivnostmi.

Jaký je Váš názor na legalizaci konopí ?

Jsem přesvědčena, že všechno na tomto světě má svůj důvod. I existence konopí.  Je přece dávno zřejmé, že to co jednoho zabije může druhého zachránit.  Náprstníkový jed digitális může v malém množství zachránit kardiakovi život. Zdravého člověka poškodí. Stejně to vidím u konopí a mnoha jiných léčiv. Pro léčebné účely by mělo být konopí samozřejmě legální. Nikoliv však k volnému užívání. Léky na srdce taky nekoupíte na benzínce.

Vánoce jsou za dveřmi. Jak je obvykle trávíte?

Ani na Bahamách ani na vrcholcích velehor. Zcela prozaicky a obyčejně s rodinou a kaprem doma u stromečku. Odskočím si na půlnoční  a jinak sedím zachumlaná do deky, poslouchám koledy, srkám víno a bojuji se svým chtíčem, jestli  sbodnu ještě další kokosovou kuličku hned nebo až za chvíli. Vánoce mám ráda taky proto, že jako jedna z mála žen  jsem rezistentní  vůči úklidovému davovému šílenství  a taky si nekladu za cíl koupit dárky, ze kterých by musel příjemce omdlít blahem. Cukroví peču jen když mám čas a v množství jak se mi chce. Stejně jsme tlustí dost a nakonec se většinou najde v okolí hospodyně, která z obavy, aby se v lednu vešla do plesových šatů, rozdá půlku produkce po okolí. Už ať je ten požehnaný čas zase tady!

Přežije vládní koalice a vaše koalice v Brně rok 2015 ?

Nový rok snad ano.

Milé sestry,

musím se přiznat, že jsem zpočátku  oslovení „bratři a sestry“ neměla ráda a bojovala se spolustraníky, kteří se mě snažili uhníst do správného lidoveckého tvaru a nutili mě  vždy a za všech okolností takto lidoveckou veřejnost oslovovat. Dodnes jsem na  nadužívání  tohoto oslovení citlivá. Považuji ho za velmi hluboké a všeho co je silné a koncentrované je nutno užívat jen po špetkách - jako šafránu. Je to stejné, jako kdybychom hnány přespřílišnou snahou uvařit ten nejskvělejší guláš, nasypaly do hrnce co nejvíc feferonek. Výsledkem by nebyl kulinářský skvost, ale pekelný lávový kotlík.

Toto Vám píši ze dvou důvodů :

Zaprvé si s překvapením uvědomuji, že když oslovuji ženy nebo  méně formálně řečeno „děvčata“ podobného smýšlení, není mi proti mysli nazvat je sestrami. Snad proto, že pro mě není tento pojem  od mládí s kýmkoliv spojen, protože žádnou biologickou sestru nemám.

Druhý důvod k zamyšlení nad oslovováním - neoslovováním je ,  že výtku ohledně nedostatečného užívání „Bratří a sester“ jsem nikdy nevyslechla z úst ženy. A  právě my ženy máme v sobě cit pro určení správného množství ingradiencí do dobrého guláše - obrazně samozřejmě  (někteří muži vaří excelentně), ale jen málokterý muž  má šestý smysl pro správné dávkování  sociálních dovedností.  Žena zkrátka dobře ví, že někdy méně je víc.

Nejsem feministka, nebojuji proti mužům a chci s nimi spolupracovat. Když ale mám mluvit k výhradně ženské platformě uvnitř pel-mel stranického celku, přemýšlím, v čem jsme jiné, co my máme navíc a naopak co nemáme a  muži ano.

To, co my nemáme - a je to k práci politika potřeba,  je obrovské penzum času. V tom vidím jeden z důvodů, proč je děvčat političek podstatně méně než mužů. ( proto si taky nemyslím, že je řešením vynucovat počet zastoupených žen kvótami ). Na druhé straně znamená malé pochopení žen pro tuto branži menší konkurenci a pro ty, které se rozhodly do politiky jít a mají zde vyšší pravděpodobnost uplatnění , než hojně zastoupení muži.

Muži s ženami v politice docela rádi spolupracují, což si vysvětluji tím, že je nepovažují za sokyně ale spíš za partnerky. Druhou stranou mince však je, že je velmi těžké získat si v jejich očích uznání a respekt, který svým mužským kolegům udělují zcela automaticky.

Čím dál víc se na předsednictvu hovoří o tom, že volební výsledky nejsou věcí analytického myšlení, ale především záležitostí emocí veřejnosti. Ale znalost emocí je naší  a ne mužskou doménou. Když to všechno shrnu, je jasné, že bez mužů by naše strana nemohla existovat. Máme-li však přežít, bude KDU-ČSL potřebovat taky ženy. Ne ženy, které se snaží s muži zápolit a porazit je na jejich hřišti, ale ty, které jsou si velmi dobře vědomé toho, že jsou jiné a budou rozvíjet právě ty ženské stránky, které mužský svět obohatí , doplní a z mužů udělají džentlmeny.
 
Srdečně všechny zdraví                  

Vaše

Klára Liptáková, místopředsedkyně KDU-ČSL