Vážení, mám tu čest oslovit Vás ve staronové roli starostky MČ Brno Maloměřice - Obřany. Tuto pozici jsem již zastávala od roku 2010 do roku 2014 a po vyhraných volbách 2014 v naší městské části a rovněž volebním úspěchu na městě Brně, jsem nechtěla kumulovat vedoucí funkce a role maloměřicko-obřanského starosty se chopil můj předchůdce - po mnoho let v této funkci působící pan Vlastimil Břicháček. S děním v naší MČ jsem však neztratila kontakt a působila jsem zde po celou dobu jako radní.

Dne 15. listopadu 2016 dosavadní starosta pan Vlatimil Břicháček rezignoval na funkci starosty a došlo k výměně, kdy se pan Břicháček stal členem rady a já, Klára Liptáková, jsem byla opět zvolena do pozice starosty. Pan Břicháček byl dle návrhu zastupitelstva MČ Brno Maloměřice - Obřany zvolen neuvolněným čestným místostarostou bez nároku na odměnu, aby mohl pokračovat ve svém dlouholetém působení v bezpečnostní oblasti Svazu měst a obcí ČR. Žádná z provedených výměn funkcí ve vedení naší obce však nebude mít jakýkoliv finanční dopad a zvyšovat náklady městské části.

Panuje všeobecné povědomí o tom, že městská část Brno Maloměřice Obřany nemá zdaleka tolik financí ani kompetencí jako samostatná obec nebo kraj. Jedním z úkolů starosty městské části je tedy informovat magistrát ( celobrněnskou radnici ) o záležitostech, které nemůžeme vyřešit sami. Jedná se například o investice většího rozsahu, a nebo když je, podobně jak v případě naší MČ nezbytné, aby město a kraj vyřešilo naši - vlastními silami nezlepšitelnou - dopravní situaci.

Zhoršující se hustota dopravy s absencí objízdné trasy nepřiměřeně zatěžuje obyvatele k hlavnímu tahu přilehlých domů a je vážným bezpečnostním rizikem pro děti a seniory. Související nepříjemností, která postihuje všechny naše obyvatele bez ohledu na bydliště, jsou časové ztráty při čekání v kolonách o pracovních dnech během ranních dopravních špiček.

Na potíže s dopravou se v naší městské části poukazuje řadu let. Avšak naší zásadní brzdou vždycky bylo a dodnes, bohužel, je, že jsme se nikdy nedokázali shodnout na některém z navrhovaných řešení, která byla za ta léta na stole od JMK, odboru dopravy MMB, zastupitelstva této MČ i jednotlivců. I když se zdejší zastupitelstvo odhodlalo nějaké řešení schválit, tak se zanedlouho vynořila skupina obyvatel, která sehnala několik set podpisů pod petici proti zvolené variantě. Vedení městské části tím ztratilo oporu a nemohlo účinně působit na nadřízené složky, aby začaly vynakládat peníze a úsilí na projekt, který jak se pokaždé nakonec zdálo, vlastně ani obyvatelstvo nechce.

Po veškerých těchto zkušenostech máme, vážení přátelé, dvě možnosti :

1. aktivně působit na nám nadřízené složky ( město, kraj ), aby ony byly těmi, kdo vyřeší bez místní podjatosti co nejpraktičtěji trasování obchvatu Maloměřic a Obřan, protože každý jeden obyvatel této městské části je ve věci podjatý a jeho preference jsou silně ovlivněny tím, kde bydlí.

2. Pokud nebude chtít část obyvatelstva naší městské části respektovat nepodjaté odborně stanovené trasování, bude pravděpodobně nutné si přiznat, že se s obchvatem nesetkáme, neboť si nakonec každou realizovatelnou variantu sami „rozkopeme“ : Soustřeďme poté tlak vůči městu, aby bylo u příležitosti rekonstrukce sítí hlavního tahu zakomponováno maximum bezpečnostních prvků, mezi které patří zpomalovací prahy, semafory, či ostrůvky. Nechť je použit tzv. tichý asfalt a pokusme se najít veškeré dotační možnosti - např. na izolační trojskla.

V každém případě, ať už se rozhodneme pro jakékoliv řešení, je třeba tak říkajíc plakat na správném hrobě neboli vyvíjet tlak tam, kde jsou kompetence a finance. Tedy na zastupitelstvu města Brna a Jihomoravského kraje, nikoliv městské části. Zastupitelstvo městské části může udělat jen tolik, že napíše dopis na město Brno a Jihomoravský kraj a starosta ho osobně odnese a projedná. Žádné větší možnosti v této nás přesahující záležitosti městská část nemá.

Vy, kterým leží dopravní situace v naší městské části na srdci a přejete si být informováni a podílet se na řešení, sledujte prosím web městské části, kde budou pravidelně zeřejňovány termíny informačních a pracovních schůzek s maloměřicko - obřanskou veřejností k tomuto tématu.

Jak jsem se dozvěděla, toto číslo zpravodaje je již poslední před Vánocemi. Nechci tedy skončit svůj první a současně v tomto roce poslední úvodník čistě technicky a dovolím si malé ohlédnutí.

Domnívám se, že spolu s většinou z Vás mohu říci, že tento rok, 2016, nebyl jednoduchý, ale že můžeme být šťastní, že žijeme v Brně a v naší krásné městské části. Jsem za tento domov vděčná. Když si v čase ztišení při očekávání Vánoc každý uvědomíme, čím vším jsme obdarováni, staneme se šťastnějšími a třeba zkusíme kouskem vlastní pozitivní energie formou úsměvu a slušnosti pohladit náhodné lidi kolem.

Pevně věřím, že když to párkrát zopakujeme, přivoláme ty nešťastnější Vánoce, které ze srdce přeji Vám všem.

Věnec byl vždy symbolem vítězství, královské důstojnosti. I v Písmu svatém se mluví o věncích jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Toto vše je od Boha nabídnuto všem lidem.
Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života (2Tim 4,8; Zj 2, 10).

Pojďmě si říci pár slov z historie :

Adventní čas a adventní kalendář v Ravenně a ve starém Římě

První stopy adventní liturgie můžeme sledovat v I. polovině 5.století v Ravenně. V Římě je možné pozorovat prvopočátky adventní liturgie paradoxně o sto let později, přibližně kolem poloviny 6.století, a sice v souvislosti se zimními postními oslavami, které jsou také prodchnuty adventními myšlenkami. Důležitým je bohoslužební pořádek města Říma za pontifikátu 64. papeže katolické církve Svatého Řehoře I. Velikého (590-604), resp. 540 - 604, který obsahuje čtyři nedělní a tři mimonedělní mše adventního rázu. Původní obsah adventu přitom tvořilo Kristovo vtělení a příprava na jeho náboženskou oslavu. Svatý Řehoř I. Veliký je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské a jeho působení v úřadu lze hodnotit jako téměř reprezentativní model výkonu papežství : Neprojevoval zájem o intrikaření a často vleklé politické spory se snažil řešit smírem. Přál si, aby církev byla především institucí významně pečující o nemocné a chudé, proto na počátku každého měsíce rozdával část církevního majetku mezi lid. Reformoval mešní liturgii, kdy vytvořil misál Sacramentarium Gregorianum a byl autorem mnoha vylepšení hudební vědy a notového záznamu. Je mu připisován vznik liturgického zpěvu, tzv. Gregoriánský chorál (Cantus gregorianus), který je po něm pojmenován, ačkoli jej v praxi zavedl až papež Vitalián (†27. leden 672). Dá se tedy říci, že nebýt papeže Řehoře Velikého, s vysokou pravděpodobností bychom neslavili advent tak, jak jej známe dnes.

Římské řešení se čtyřmi adventními nedělemi se prosazovalo pouze neochotně, ačkoli to takto pro Franskou říši ustanovil i král Pipin III. Krátký ( 714 – 768 ) a toto ustanovení potvrdil jeho syn, císař Karel Veliký ( 742 – 814 ). Z toho důvodu byl na poměrně dlouhou dobu na různých územích znám advent, který se skládal ze čtyř, pěti, ba dokonce někdy i šesti adventních týdnů. Pozůstatkem toho je lidová tradice v oblasti Milána, kdy ještě dnes lidé udržují šest adventních nedělí. Jakýsi pomyslný boj za adventní neděle a adventní čas se však rozhořel vždy před Vánoci, a tak se zdá, že se až v průběhu 10. a 11. století prosadilo ve francouzsko-galském prostředí římské řešení : Připadl-li 24.prosinec, tedy Štědrý den, na neděli, stanovily mnohé církve začátek adventu již na 26.listopad, aby mohly slavit jak čtyři adventní neděle, tak i slavnost vigilie, která se koná v předvečer svátku Narození Ježíše Krista. Nakonec bylo ovšem prosazeno přece jen pohodlnější řešená, kdy v takovém případě začal advent až 3.prosince a slavení 4. adventní neděle odpadlo ve prospěch vigilie. Také nový liturgický pořádek zachoval pravidlo, že advent začíná nejdříve 27.listopadu a nejpozději 3.prosince. Jen slavení čtvrté adventní neděle se už nemůže potlačit ani v případě, že neděle připadne na 24.prosinec. Dopoledne tak věřící slaví 4.adventní neděli a večer si už připomínají vigilii svátku Narození Ježíše Krista.

Krásný adventní čas plný nádherných očekávání Vám přeje Vaše Klára

Před měsícem byl zastupitelstvu města Brna bez konzultace s městskou částí předložen ke schválení záměr města zřídit v Maloměřicích záchytné parkoviště celoměstského významu park and ride ( P+R ) na pozemku před Teplárnou ( Budova Teplárny Brno a.s.) . Tento záměr jsme těsnou většinou hlasů po bouřlivé diskuzi odvrátili.

O měsíc později se na říjnovém zasedání městského zastupitelstva ukázalo, že snaha vnutit nám parkovací dům pro přespolní na místo obchodního domu, o který usiluje MČ, stále neutuchá !

Náměstek Martin Ander ( Strana  Zelených ) předložil ke schválení zastupitelstvu materiál, který měl znovu potvrdit loňské usnesení ZMB, aby se pokračovalo v tom, co žádala městská část; tedy v umožnění na ploše před Teplárnou zbudovat občanskou vybavenost.

Zaujalo mě, proč je nadbytečné usnesení ( k věci o niž bylo rozhodnuto před rokem ) znovu předkládáno a začala jsem hlouběji zkoumat, v čem může být zakopaný pes. A byl.

Ke zdánlivě bezkonfliktnímu usnesení totiž patřilo jako příloha CD o několika stech stranách textu a na něm bylo pozměněno vlastní zadání 43. aktualizace, které si odhlasovala a na město podala naše MČ. Tuto změnu si dovolil odbor udělat zcela svévolně bez jakéhokoliv samosprávného schválení - v rozporu s přáním Městské části Brno Maloměrice a Obřany.

K naší původní žádosti byl přilepen text, který by umožnil před Teplárnou vybudování parkovacích prostor P+R. Kdybychom v dobré víře usnesení schválili, chytili jsme se do zelené pasti a verifikovali nechtě i přílohu s podstrčeným dodatkem. Tento počin OUPR s náměstkem Anderem v čele považuji za vědomý hrubý přešlap ( ! ) vůči naší městské části, hraničící se snahou nás podvést.

Na celé záležitosti mne nejvíce překvapuje fakt, že ti kteří mají plná ústa snah o snížení dopravy, nám chtějí v dopravně nevyhovujícím a na městský okruh nenapojeném místě vybudovat odstavné parkovací kapacity pro přespolní a ještě nás, maloměřické a obřanské, donutit, abychom museli za nákupy dojíždět do sousedních čtvrtí a tím vytvářeli další dopravní zátěž.

Kam se poděla politická korektnost a odpovědnost ? A kam ekologie ?

Klára Liptáková, radní MČ a zastupitelka města Brna

"Spotřebitelé si mohou myslet, že antibakteriální přípravky je ochrání před choroboplodnými zárodky. Jenže nemáme žádný vědecký důkaz, že jsou účinnější než obyčejná  voda a mýdlo," tvrdí ředitelka Centra pro hodnocení léčiv a výzkumu na FDA Janet Woodcocková. "Ve skutečnosti dokonce některé údaje naznačují, že v dlouhodobém horizontu můžou antibakteriální přísady nadělat více škody než užitku."

Škodlivé účinky antibakteriálních přípravků přesvědčily FDA, aby proti antibakteriálním mýdlům ostře zasáhl. Úřad zakázal všechny výrobky, které obsahují některou z 19 aktivních složek typických pro tento druh výrobků. Výrobci mají rok na to, aby stáhli své zboží z amerických pultů.

Seznam zakázaných látek obsahuje dvě, které se nejčastěji používají v antibakteriálních mýdlech - triklosan a triklokarban. Především před triklosanem se mají zdravotníci na pozoru. Výzkumy provedené na laboratorních zvířatech ukázaly, že tato chemická látka narušuje hormonální rovnováhu v těle a může způsobit řadu potíží včetně neplodnosti, ale i poruchy vývoje mozku a srdečních funkcí. Antibakteriální přípravky přitom ohrožují nejen jejich uživatele, ale i lidi, kteří na ně nikdy nesáhli. Antibakteriální látky končí v kanalizaci a odpadní vody z čističek se často používají jako hnojivo. Tak se dostávají do potravin.

Dobrý den, vážení a milí přátelé.

Je to právě rok od chvíle, kdy jste mi ve volbách vyjádřili důvěru, abych stála nadále v čele naší městské části. Současně mě podpora voličů na celoměstské úrovni posadila do křesla první náměstkyně primátora. Protože nechci kumulovat funkce, podílím se na vedení naší MČ jako radní.

Za tento rok jsem pro Maloměřice a Obřany získala dotace ve výši dvou třetin našeho ročního rozpočtu na rekonstrukci kulturního sálu v budově radnice na Selské. Ačkoliv jsem doufala, že v něm oslavíme už Silvestr, budeme si muset ještě pár měsíců počkat. Musíme dodržet zákonný postup, který předepisuje lhůty na zveřejnění zakázky, výběr zhotovitele i realizaci samotnou. Součástí této rekonstrukce bude i jeviště sálu, které je nyní využíváno jako jednací místnost zastupitelstva v zadním traktu radnice a přilehlé zázemí. 

To, že je v české kotlině přípravná fáze projektů delší než vlastní realizace, se potvrzuje také na projektu lávky přes Svitavu, který se jevil v roce 2012 čirou utopií. Tehdy jsem s tímto „nápadem“ přišla poprvé na Správu železniční dopravní cesty. K realizaci by mělo dojít teď na konci roku 2015. Konečně se tedy můžeme těšit, že bude možno v půlce stezky mezi Obřanami a Bílovicemi bezpečně přejít z jedné strany řeky na druhou. Jistě pochopíte, že budu první kroky nad řekou považovat  po tolika letech příprav za sladké vítězství. 

A do třetice drobná radost pro estéty a milovníky vánoc: I letos přibude v době vánoční výzdoby na sloupech veřejného osvětlení 7 nových hvězd. Od letoška jimi budeme zdobit Karlovu ulici.

Pojednání o vánoční výzdobě navozuje vánoční myšlenky i když je venku sychravo a podzim v plném proudu. Přeji, aby navzdory počasí, ve vašich duších bylo teploučko jak v pokojíčku ...

Vaše

Klára Liptáková

Dobrý den vážení a milí přátelé.

V čase vzniku tohoto textu je za okny takové náledí, že nejbezpečnějším způsobem chůze se jeví styl „Co ruka nohu mine“ – tedy po čtyřech. Nejen vozovka, ale i auta jsou po ránu potažena nepropustnou polevou ledu a chcete-li s nimi kamkoliv popojet, nejdříve si musíte vysochat z ledové hroudy přinejmenším přední okénko. Nemá smysl nadávat na počasí, rozmarná léta (i zimy) vždycky byly a budou a doufejme, že ještě dlouho nebudeme poroučet větru, dešti...

Jedním z možných řešení je odstěhovat se do delty Nilu nebo někam jinam, kde rtuť teploměru neklesá k záporným hodnotám. - A my tvrďáci – co zůstaneme, se budeme muset naučit soužít s živly. Soužití s živly tkví v tom, že naše městská část nechává když napadne - shrnout sníh, když zamrzne - posypat, když se pak práší – zamést a tak pořád dokola. Periodicita a včasnost zásahů jsou přímo úměrné vynaloženým nákladům. Je třeba najít kompromisní řešení mezi absolutním úklidem za všechny naše peníze a stavem, kdy bychom sice ušetřili obci balík peněz, ale celou zimu by byly komunikace nepochůzné a bylo by lepší do jara vůbec nevycházet.

Celobrněnská vyhláška ukládá městským částem zpochůznit komunikace do dvaceti hodin po události (jíž může být například ledovka nebo nasněžení). Naše smlouva s dodavatelem zimní údržby je samozřejmě daleko přísnější, ale je třeba si připustit, že když bude soustavně půl dne sněžit a neuvidím během dvou hodin pluh v naší uličce, nemusí to ještě znamenat že „ silničáři se diví velice, že sníh zasypal jim ulice“. Je pravděpodobné, že zatím zkrátka pluží jinde. Nejdříve se udržují silnice, teprve po zajištění bezpečného průjezdu jsou na řadě chodníky. Pokud by údržba neproběhla do dvanácti hodin a nabyli jste dojmu, že na vaši, bohem zapomenutou lokalitu, zapomněli i pluhaři, volejte 545217445 (dispečink zimní údržby) a v pracovní době prosím nahlaste tuto závadu i na ÚMČ 545423939, abychom měli lepší zpětnou vazbu, v jaké míře plní dodavatel zimní údržby smluvní povinnosti.

Ráda bych touto cestou poděkovala majitelům nemovitostí, kteří, ač to není jejich povinností, udržují ve chvílích volna chodníky před svým domem svépomocí v pochůzném stavu. Jsem si vědoma toho, že ne každý má tuto možnost, takže tím nechci pranýřovat seniory, kteří musí zvažovat zda si v nepříznivém počasí vůbec dojdou pro nákup a tudíž zůstane pochopitelně okolí jejich chaloupky zaváté a odkázané čekat na obecní pluhaře.

Nechci se dotknout ani pracujících lidí, kteří se vracejí denodenně v devět večer jen aby přespali a ráno opět vyrazili za obživou. O to je ale milejší, když je vidět v obci nemálo těch, kterým to nedá a o své okolí se starají. Tento přístup k naší společné „vesnici“ je základem vlídného prostředí a vřelých sousedských vztahů. Jako je pro obec užitečné (i výchovné) přinutit sedmnáctiletého synka vyměnit na chvíli počítač za hrablo na sníh a tím zajistit babičce od sousedů snazší průchod kolem našeho domu, stejně dobré je nemít klapky na očích, když se děje v okolí něco podivného. Otázka nezbytnosti sousedsky se angažovat se přetřásala ve zpravodaji nejednou.

Bezpečnost v našich ulicích z velké části musíme zajistit tím, že když uvidíme podivně se chovající lidi, nebudeme na sebe upozorňovat, ale zavoláme 158 nebo 156 a upozorníme PČR nebo Městskou policii. Dopadení provinilců je v těchto případech dost pravděpodobné. Mohu uvést příklad, kdy si občan na Francové ulici všiml 3. ledna tří mužů, kteří brali železo ze stavby. Tuto svou pochybnost o zákonnosti jednání „tříčlenného bratrstva“ neprodleně sdělil Policii a výsledkem bylo během čtvrt hodiny dopadení zlodějů, kteří jak se ukázalo vyrazili na „železokopecký“ výlet z blízké ubytovny v sousední městské části.

Děkuji všem našim obyvatelům, kterým není lhostejné co se děje v jejich okolí a nelitují 3,50,- Kč, aby své pochybnosti nahlásili. Byla jsem několikrát ujištěna policií, že se tito lidé nemusejí obávat o svou bezpečnost a nebudou-li si to přát, nebudou nikde jmenovitě uváděni.

Přeji všem odvážným a ne-lhostejným sousedům, aby se nejen únor, ale všechny jejich dny, nesly v duchu fašankového humoru a valentýnských radovánek…

Vaše starostka

Klára Liptáková

Politologický traktát pro pochmurný listopadový podvečer 

Taky jste si všimli, že české názvy pro měsíce roku se jaksi vymykají většině světových jazyků, kde LISTOPAD je vesměs odvozen od latinského NOVEMBER a půlka světa tomu rozumí, zatímco náš název je solitér a originál? Nechci se teď zabývat úvahami, jestli vzhledem ke globalizaci světa je pro nás dobré být originální nebo jestli i za 300 let ještě bude nějaký „LISTOPAD“ nebo už jen „NOVEMBER“.

Baví mě, jak naše originály vypovídají o dějích pojících se s určitým obdobím, tak jak je vnímali naši předkové. Říjen asi bude souviset s říjí, prosinec (tedy prasinec) – se zabíjačkami konanými na počátku chladného období. A ten náš listopad? Že by souvisel kromě ztráty listí a obnažení větví stromů i se ztrátou iluzí o našem lidském soužití a obnažením dosud kulantně zaobalené podstaty našeho lidství? A proč zrovna listopad spojuji se ztrátou iluzí o nás samých? 17. listopad je symbolem nových pořádků v naší společnosti – i když slovo „nových“ už přestává být přiléhavé, pokud si uvědomíme, že od „Sametu“ nás dělí 23 časových dun, tvořících stále se prohlubující závěj času.

Dnešní svět je ale jiný než ten před více než dvaceti lety a ztráta iluzí je velkým tématem poslední doby, což naplno vyšlo najevo v nedávných krajských volbách, kdy mnozí projevili svou nespokojenost tím, že hlasovali pro návrat těch časů, které na Letné zaháněli cinkáním klíčů. Proč máme potřebu měnit to, co jsme před dvaceti lety považovali za takřka ideální „nové zítřky“? Možných odpovědí je několik. Buď proto, že nám růžový opar při pohledu zpět znemožňuje realistické srovnání, nebo proto, že jeden myslel až vymyslel trakař… neboli to „nové“ co jsme před dvaceti lety uvedli v život není zas tak ideální jak jsme doufali, anebo kombinace obou variant a k tomu se přikláním já. 23 let je období jedné generace. Generace, která se narodila až v devadesátých letech, dnes je dospělá a leží mezi současností a tím co bylo před listopadem ´89 jako mlhavý opar na rybníce nad ránem.

Na rozdíl od rybničního oparu bývá časový opar poloprůhledný s růžovým nádechem, takže člověku hledícímu skrze něj do minulosti tone vše v příjemné teplé  pospolitosti, hrany se zdají být oblejšími, zima méně studenou, těžkosti a strasti jsou pozapomenuty a všechno je nahlíženo optikou mladšího věku souvisejícího s větším životním optimismem. Možná proto přicházejí větší změny ve společnosti, které zná a definuje i západní sociologie, zhruba ve dvacetiletých cyklech. Když se zamyslíme nad druhou možností, a to že naše stávající společenské zřízení není ani teď ideální, položme si otázku. Může existovat řád, který by nám umožnil žít skutečně ve spravedlnosti, právu, solidaritě, pospolitosti, svobodě a rovnosti? Řád, který by udělal přítrž krádežím ze společného a lumpárnám „ve velkém“? Nechci být poslem špatných zpráv, ale obávám se, milí přátelé, že nic takového na světě není.

Za posledních sto let jsme měli monarchii, dvě válečná období, diktatury v nacistickém i socialistickém podání i tzv. demokracii ve které žijeme dosud. Dějiny ukazují, že z každé éry jsme se po kratším nebo delším čase (jak to právě režim umožňoval) vymanili a opojeni „vítězstvím“ jsme se vrhli do nového zřízení s upřímným vnitřním přesvědčením, že teď to bude lepší a konečně si vybudujeme ráj na zemi. Po deseti letech ale začínáme být nespokojení a po dvaceti nám připadá stávající systém neúnosný a zralý na změnu. Proč to někde funguje a u nás ne? Každá společnost je tak pracovitá, čestná a spolehlivá jako jsou její jednotliví členové. Trvá docela dlouho, než se projeví změna k lepšímu nebo i horšímu. Jestli jsme dnes nespokojeni, nesklízíme plody posledních pěti let ... 

Výchova potomstva se přirovnává k zakládání olivového sadu. Neponese užitek pro Vás, ale až pro vaše vnoučata. A co myslíte, vychová dnešní mládež (pro budoucí světlé zítřky) lepší novou generaci?? A pokud jste si neodpověděli „ano“ je potřeba se ptát dál: Proč? Musíme si připustit, že se má v poslední době náš národ v průměru lépe než kdykoliv před tím. Moje domněnka je, že vůle a pozitivní vlastnosti vyrůstají z nepohodlí, tvrdé práce, odříkání a dalších nepříjemností o kterých neradi slyšíme. Není to ale tak, že za nás nejen v ČR ale i celé Evropě někdo v posledních stoletích vyšlapal kopec a my žijeme ve šťastné době, kdy se vezeme dolů a ještě se rozčilujeme nad tím, že se pozvolna samovolný pohyb zastavuje (když doteď to jelo!)? Chceme bohatou společnost, ale nechceme dřít jako v Číně nebo Japonsku. Chceme sociální jistoty, ale nemáme chuť pracovat na někoho jiného. Chceme rozhodovat o své budoucnosti, ale většina z nás neuplatňuje své volební právo, za které se v mnoha částech světa bojovalo a umíralo. 

Domáháme se lidských hodnot, které ale nemůžeme mít všechny současně. Je na každém z nás, jak se rozmyslí a které upřednostní. Svoboda a demokracie s sebou nesou víc osobní zodpovědnosti a rizika být obelstěn vychytralými. Ten kdo naopak upřednostňuje pořádek a jistoty si zase musí uvědomit, že zaplatí svobodou a prosperitou společnosti (a to, že nebudeme obelstěni „rovnějšími“ taky nelze vyloučit), protože tady na Zemi není nic zadarmo. ;-)

Vaše starostka

Klára Liptáková

Dobrý den, vážení a milí přátelé.

Ve dnech, kdy píši tento úvodník hýbe „českým světem“ víc než cokoliv jiného metanolová aféra. V tomto kontextu je kuriózní si připomenout některé významné říjnové dny. Tak třeba 15. říjen je Mezinárodním dnem bílé hole.  ( skutečně : Nedělám si legraci ! ) 16. říjen Světovým dnem páteře a současně Světovým dnem výživy. 17. říjen - Mezinárodní den boje proti chudobě. Zdá se, že všechny tyto významné dny mají s pančováním alkoholu na dně české kotliny cosi společného. Určitá nemalá skupina lidí se rozhodla bojovat proti chudobě – především své vlastní – a v zájmu významnosti Dne proti chudobě obětovat Den ( vlastní vzpřímené ) páteře a Den ( zdravé ) výživy. Intenzivní boj proti ( vlastní ) chudobě jedněch spoluobčanů vyústil v nikdy nekončící Den bílé hole spoluobčanů druhých! 

Nejhorší na tom je, že oběťmi nejsou jen beznadějní alkoholici, jejichž nejvyvinutějším smyslem je beztak čich, který je neomylně nasměruje ke kiosku s lihovinami, ale i náhodní konzumenti, kteří za účelem oslavy narozenin zakoupili pro sebe a kamarády láhev vodky v kamenném obchodě. Asi těžko si umíme představit život bez zraku v „tmavomodrém světě“, navíc spojený s existenční nejistotou způsobenou pravděpodobnou ztrátou profese.

K takovému osudu může člověka odsoudit pouhých 15 ml metanolu, který je chuťově k nerozeznání od „nezávadného“ alkoholu. Obávám se, že podobně  jako 11. září 2001 změnilo celý svět, tak metanolová aféra změní provždy české nálevny. Je totiž otázkou, jaká opatření by spolehlivě zajistila, abychom ještě i 48 hodin po oslavě spatřili své kamarády.

Nejsem přesvědčena o tom, že překolkování všeho alkoholu je krok správným směrem. Když bylo doposud možné falšovat zelené kolky, nemyslím, že by nová červená barva měla být nepřekonatelnou překážkou.

Za funkční opatření bych považovala spíše prodej tvrdého alkoholu omezit na specializované certifikované prodejny s osobně odpovědnými vedoucími. Zboží by muselo být kompletně doloženo podle šarží a dohledatelné až k výrobci. Navíc by síť registrovaných certifikovaných obchodů byla jak na dlani pro kontrolu kvality.

A kdyby bylo na mně, byl by nenávratný konec s „panáčkováním“ u stánků, protože rozlévané panáčky vodky jsou v současnosti hrou vabank.

Ale když se vrátím od metanolu k významným říjnovým dnům, zbývá mi ten s osmičkami, tedy 28. října 1918 – Den vzniku samostatného Československa. Dvacet let poté v říjnu 1938 začala nacistická vojska obsazovat české pohraničí. Říká se, že se významné události v naší historii obvykle pojí s osmičkou.

Následovaly tedy pamětihodné roky 1948, 68, 89(to jsme se rozhoupali později než jsme měli).  

A tak se z předchozích letopočtů jeví, že to asi ještě těch šest let do roku 2018 nějak překlepeme. A co bude potom?? Možná vyjedou blaničtí rytíři. – Tedy pokud nebude letos v prosinci konec světa jak praví Mayský kalendář. – Ale dost o tom pochybuji - když není v letopočtu ta osmička.
        
Říjen plný barev na zahrádce i v duši Vám přeje :            

Vaše starostka

Klára Liptáková

Nebudu dál kazit náladu Vám ani sobě, nicméně je jisté, že výše zmíněná intelektuální i finanční rozcvička nás vrátí do reality a proto i já Vám musím - ještě před zmínkou o pamětihodných výročích – podat info o událostech u nás.

1) 31.srpna jsme za účasti rodičů, zástupců MMB a dodavatelů díla slavnostně otevřeli dvě třídy školky na Cihelní, které vznikly rekonstrukcí zadního traktu školy na Hlaváčové. Ten byl doposud pronajat ZUŠ  Vranovská. ( ZUŠ teď vyučuje na ZŠ Hamry ) Chci tímto ze srdce poděkovat milým lidičkám, kteří byli ochotni přiložit ve svém volném čase ruku k dílu a pomoct s kultivací zahrady i úklidem. I přes zdlouhavé nejistoty ohledně financování této investice se nám v době stop stavu jakékoliv finanční požadavky podařilo získat od MMB dotaci 3,1 mil. Kč.

2) Při procházce na Cacovický ostrov nemůže na konci Hamrů uniknout vaší pozornosti „železná kavalerie“ stavebních strojů, které vyhlodaly v trávníku obrovský kráter a hlukem a vibracemi obtěžovaly okolní obyvatele. Toto veledílo je součástí nezbytného posílení kanalizace v naší oblasti. Má stát 66 mil. Kč ( což je jeden z důvodů, proč nejsou teď v Brně peníze na nic jiného ) a  bude hotovo do února 2014. ( vibrace a víkendové práce by však už měly ustat ). Budovaná nádrž  bude podzemní, takže po jejím dokončení se vrátí park ke své dosavadní funkci. O podrobnostech se můžete dočíst v článku V. Břicháčka, předsedy komise inž. sítí.

3) Na základě stížností občanů na zvyšující se provoz, byly umístěny na Dolnopolní po dlouhém schvalování u všech kompetentních institucí na náklad MČ tři retardéry, které do týdne zmizely, ač byly z plastu ( takže se pravděpodobně nestaly kořistí notorických „kovofilů“ ). Protože tato dopravní zařízení nejsou nejlevnější, naší městské části se „zloděj furiant“ pěkně prodražil a jeho skutek je vyšetřován PČR jako trestný čin.

4) Majitel skladové haly slinku ( v areálu bývalé cementárny ) se rozhodl  v této hale zpracovávat kovový odpad a skladovat alternativní paliva ( lisované PET láhve, kartony.. ). Proti tomuto záměru se u občanské veřejnosti zvedla velká vlna odporu ústící v petici. Sdílím obavy o životní prostředí, ale je třeba si uvědomit, že areál bývalé cementárny je podle územního plánu průmyslová zóna, tedy území určené k jakémukoliv - i těžkému průmyslu. Vezměme si tedy libovolnou nejhorší průmyslovou výrobu, při jejíž představě v naší obci, se budíte hrůzou ze spaní a to všechno, čeho se děsíme, lze regulerně provozovat v průmyslové zóně. Zastupitelstvo i občasné mohou nesouhlasit a namítat, ale změnu územního plánu nelze provést bez souhlasu majitele a je naivní očekávat, že vlastník průmyslového areálu bude ochoten v jeho prostorách pěstovat růže. Jestli tedy máme v naší obci průmyslovou zónu a nemůžeme ji odstranit, zvolme alespoň nejmenší zlo. Vzhledem ke zkušenostem, kdy v naší MČ funguje jiná provozovna kovošrotu v lokalitě, která ani není evidována jako průmyslová, a my s ní přesto nemůžeme hnout, považujeme za velmi přijatelnou variantu, když bude v průmyslové zóně areálu bývalé cementárny „jen“ ten kovošrot a sklad (přičemž obojí má být v uzavřené hale).

5) Při dvou průtržích mračen se vzadu v Obřanech z nově zastavěné náhorní planiny „Soběšská“ po ulici Fantova valilo dolů bahno, štěrk a jíl, ucpalo kanály a příjezdová komunikace k vysokým bytovkám na Fryčajové byla zcela zabahněná. Problém jsme neprodleně projednali s investorem výstavby firmou REKO, která vstřícně zareagovala, spoušť uklidila a učinila stavební opatření, aby k podobným kalamitám pokud možno nedocházelo. Je však na místě podotknout, že poslední průtrž byla podle meteorologů „padesátiletá voda“ a v těchto případech jde o živel, při kterém není možno hledat viníka škod mezi smrtelníky.

6) Znovu se objevují stesky, proč nesečeme Cacovický ostrov. Připomínám tedy úvodník přesně před rokem, ve kterém jsem se o tomto problému podrobně zmiňovala. Zkrátka a lapidárně řečeno: NESMÍME sekat častěji. Investorem Biocentra bylo město Brno za většinové finanční podpory evropských peněz. Za těchto okolností jsme zavázáni dodržovat předepsanou frekvenci sečení, která je 2x do roka. A to ještě další čtyři roky. V této věci jsme naskočili do rozjetého vlaku, jehož směr nebylo v naší moci změnit. Takže – milí přátelé – vydržať ! Za čtyři roky si ji posečeme dle libosti …

A protože byla moje informace o aktuálním dění celkem obsažná, nebudu Vás zahlcovat dlouhým připomínáním zářijových svátků.

Stručně:  - 28. září je Dnem české státnosti na paměť umrtí knížete Václava, což je taky patron naší nejstarší památky, kostela sv. Václava v Obřanech a k tomuto dni se vážou naše obecní hody.

Tak tedy:    Svatý Václave – oroduj za nás !

Vaše starostka

Klára Liptáková