Rozhodně si tedy nemůžeme být jisti, že se v těchto dnech nemůžeme znovu ocitnout ve vánoční ladovské scenerii. Zatímco dřív jsem vítala každou vločku, dnes silou vůle a sugesce zaháním případné sněhové mraky za hranice naší městské části. Důvodem je ekonomická náročnost zajišťování pochůznosti komunikací v zimním období. Výsledek našeho celoročního hospodaření je tak značnou měrou ovlivněn počasím v prvních měsících roku. Letos zatím nebyla o srážky nouze, což by mohlo pozastavit trend vysychání spodních vod. Na druhé straně nás lednový boj se sněhem přišel na nemalou částku a ani tak nemáme pocit, že by dodavatelská firma uklidila vždycky podle našich představ. Kromě toho nás Úřad práce nechal celou zimu na holičkách a od října přestal městským částem dotovat uklízeče ve vestách z řad dlouhodobě nezaměstnaných. Když jsme se začátkem února dozvěděli o dalším odsunu obnovení dotačního programu, rozhodli jsme se přestat spoléhat na Úřad práce a ustavit vlastní pracovní četu. Nyní už můžete vidět vestaře v našich ulicích znovu, ale nejsou to už krátkodobí dotovaní pracovníci. Máme vlastní četu, která jak věříme, postupně zvládne převzít větší část úklidu veřejných prostranství mimo silnice.

Z předcházejícího působení vestařů v naší městské části vzešla neblahá zkušenost

Čím víc jich u nás od Úřadu práce působilo, tím se obyvatelstvo stávalo vůči svým odpadkům „velkorysejším“ a očekávalo, že když upustí cokoliv kdekoliv, tak to má okamžitě zmizet. Nejednou jsme se setkali s fotkami na facebooku s uštěpačnými poznámkami, že obecní úřad zase neuklízí, jak má. Místa s divokými skládkami, která jsme nechali za peníze našich daňových poplatníků uklidit se opakovaně plní novými odpadky a když jsme prostranství vybavili kamerou, skládkaři neměli skrupule založit nové smetiště jen kousek dál mimo zorný úhel kamery. Podobně to vypadá u kontejnerů. Jeden den naše četa uklidí a další den už nám někdo posílá fotky s odpadky rozsetými kolem. Nedá se nic dělat, ale všichni budeme muset pochopit, že má naše městská část 10 km2 a můžeme platit jen tolik lidí a služeb, kolik unese náš nevelký rozpočet. Konkrétně máme teď 4 lidi. Ti nemají šanci udržet pořádek, pokud se nepřipojí i obyvatelé sami. Především tím, že nebudou nic odhazovat mimo koše, popelnice, kontejnery, svozové dny a sběrná střediska. Naše četa se na každé kontejnerové stanoviště nedostane při nejlepší vůli častěji než jednou týdně. Kromě toho je potřeba, aby se pořádkumilovní občané chovali k veřejnému prostranství jako ke své zahradě a pokud uvidí někoho, kdo odhazuje odpad nebo cokoliv poškozuje, neváhali ho napomenout nebo i zavolat Městskou policii.

Věřte, že i pokud výtečník odejde vaší kritikou zdánlivě nezasažen, bude to pro něj natolik nepříjemný zážitek

Věřte, že i pokud výtečník odejde vaší kritikou zdánlivě nezasažen, bude to pro něj natolik nepříjemný zážitek, že si obvykle své asociální chování na stejném místě rozmyslí. Do třetice, pokud vidíte kolem sebe něco, co nelahodí vašemu oku, neříkejte si, že vám do toho nic není a ať si to poklidí vepř, který to „nasmetil“. Seberte to prosím a vhoďte do koše, protože na čistý trávník se odhazuje smetí hůř než na zaneřáděný. A nakonec, pokud narazíte na skládku, která není na jedno vaše sehnutí, informujte telefonicky nebo mailem náš Odbor životního prostředí na adrese odpady@malomerice.cz. Zde však může být reakční doba delší, protože není finančně únosné objednávat odvoz pro každou hromádku zvlášť a musí se počkat, dokud se nenasbírá na místech svozu a nahlášených skládkách odpad v objemu celého kontejneru.

Osvětlení hlavního tahu přes Maloměřice a Obřany

Druhým tématem, kterébych si přála zmínit, je noční osvětlení hlavního tahu přes Maloměřice a Obřany. Taky dlouhodobě pozorujete, že když přijedete večer od města do Maloměřic, jako by se najednou setmělo a nemůžete se zbavit dojmu, že jste opustili město a vyjíždíte někam do tmy do polí? Osvětlení celého města je v gesci akciové společnosti Technických sítí Brno (TSB), vlastněné městem. Už před rokem jsem navštívila pana ředitele s výše popsanou připomínkou, ale byla jsem ujištěna, že je vše podle norem a v nejlepším pořádku. Nespokojila jsem se s tím a toto téma jsem po volbách nechala zařadit na Sněm starostů městských částí. Snažím se tímto způsobem přimět TSB, aby při výměnách, kterých udělají ročně asi tisíc (ze 42 tisíc lamp po celém městě), upřednostnili z bezpečnostních důvodů hlavní dopravní tahy procházející obydlenými oblastmi města, jako v našem případě. Když totiž srovnáte nová LED svítidla, např. na Valchařské, už pouhým okem vidíte, že jsou řádově 10x svítivější než ostatní třicet let staré sodíkové výbojky. Pokud by se nám podařilo TSB přimět k zabezpečení vyššího osvitu našeho hlavního tahu, nemuseli bychom se zabývat technicky ne vždy realizovatelným extra nasvícením přechodů, protože nové veřejné osvětlení by bylo zcela dostačující a výrazně by zvýšilo bezpečnost chodců. Pokud však Technické sítě Brno nepřijmou námi navrhovaný systém priorit pro pořadí výměn, nemusí se mnozí z nás (a to včetně mladší generace) výměny vůbec dožít !

Doufejme tedy, že bude náš oprávněný požadavek úspěšný ...

Přeji Vám příjemné předjarní dny.

Sportovně naladění jedinci frčí po cyklostezce proti proudu řeky do světa hájenek a lišek Bystroušek, zatímco poklidní romantici se šourají po vyšlapaných pěšinách do ticha. Před rokem jsem psala o záměru obnovy Říčních – slunečních lázní, které se po mnoha byrokratických bitvách dočkávají realizace právě v těchto dnech. Sluneční lázně vzniknou mezi Lávkou Monyové a Cacovickým ostrovem naproti Sosně. Nepůjde o žádnou „betonařinu“, ale o čtvery přírodní schůdky do vody, které jak doufám budou lákat k posezení na sluníčkem vyhřátém dřevě a ty největší uprostřed i ke slunění na rozlehlejší podestě. Kolem dvou vrb a mladé borovičky přibudou lehátka.

Část vrb jsme bohužel museli proti své vůli skácet, protože se ukázalo, že jsou vevnitř úplně shnilé a je nebezpečné být v jejich blízkosti. Ty, které jsme zkusili zachránit byly podle dendrologického posudku seřezány a během dvou let by se měly zmladit a krásně obrazit. Pokud by se tak nestalo, řešili bychom náhradní výsadbu. Kvůli zkultivování okolního prostranství jsme v souvislosti s údržbou vrb museli provést průklest a prostranství se tak až možná příliš otevřelo směrem k Cacovickému ostrovu. My ale chceme zákoutí vrátit jeho původní, ale v nynějším zdivočelém stavu už neudržitelnou intimitu, a proto vysadíme jak u lávky, tak u splavu kousek přírodního rozvolněného živého plotu, aby se budoucí
Sluneční lázně pocitově oddělily a zklidnily od ostatních spíš sportovních ploch.

Součástí projektu je taky venkovní gril pro dvě nezávislé skupiny. Kromě masa a pár drobností si budete muset donést jen své dřevěné uhlí, které je k dostání v každém obchoďáku a když dostanete chuť na studené pivo, můžete se přebrodit k Sosně, u které budou i na druhém břehu schůdky z vody. Suchomilové budou hold muset po lávce, což ale taky není nikterak daleko. Přírodní libou scenerii by měly dotvářet vlhkomilné rostlinky, které letos otestujeme a příští rok
nasadíme ve větším množství ty z nich, které se osvědčí a budou dobře prospívat. Po dokončení tesařských prací musíme v místech, kde byl doposud zarostlý křivolaký terén vytvořit příjemné planinky a naset odolnou trávu. Mějte tedy prosím trpělivost, než vyraší a trochu posílí, abychom si budoucí zelený koberec nezlikvidovali předčasným sešlapáváním hned v zárodku.

Co dodat. Buďme rádi, že žijeme na dosah tak krásnýmpřírodním lokalitám, které nám poskytují možnost oddychu po práci, ale zase nejsou v takovém stupni ochrany, že bychom si zde nemohli lehnout do trávy, pustit děti „na volno“ něco si ugrilovat nebo po parném dni spustit nohy do vody. Pro lidi dneška je máj především měsícem pučících květů o čemž vypovídá i můj článek. Je ale dobré se taky v té přírodě (obzvlášť osmého května) na chvíli zastavit, ohlédnout do historie a vzpomenout s vděčností k Bohu nebo osudu, že je v našich končinách už sedmdesát tři let pokoj a mír.

Vzhledem ke světovým událostem poslední doby to vůbec není klišé. Přeji Vám všem, aby nám ty pokojné časy vydržely a abychom byli stejně šťavnatí a optimističtí jako májová vegetace.

Vaše starostka Klára Liptáková

Milí přátelé,

dovolte mi přinést Vám zajímavé informace o několika výročích týkajících se dopravy v městě Brně.

Desáté výročí existence Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje

Prvním a nepopiratelně opodstatněným jubileem je desáté výročí existence Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, který je v rámci ČR prvním a nejefektivnějším řešením koordinované veřejné dopravní sítě pro obyvatelstvo. Jeho základní myšlenka spočívá v přednostním využití a zapojení mimořádně husté české železniční sítě. (Ostatní kraje vsadily na autobusovou dopravu a dodnes mají potíže z důvodu dlouhodobých smluv, napodobit jihomoravský systém, který využívá autobusy ke svážení cestujících k existující železniční síti).

Jihomoravský IDS, ač se to příliš nevyzdvihuje, je jednou z nejefektivnějších veřejných dopravních sítí Evropy. Její využití a obliba u obyvatelstva od samého začátku existence IDS dramaticky vzrůstala. Autorem této koncepce je dopravní odborník a brněnský rodák Ing. Josef Veselý ( bývalý lidovecký starosta Židenic ).

145 let MHD v Brně

Dalším vzpomínaným výročím je 145 let MHD v Brně. I zde slavíme prvenství, stejně jako v mnoha jiných oblastech, o kterých jsem se během let psaní úvodníků zmínila. (Teplárna, spalovna, elektrické osvětlení divadla). 17. srpna 1869 vyjelo v Českých zemích první kolejové vozidlo hromadné dopravy. Bylo to v Brně !

175 let železnice na Jižní Moravě

Třetí připomínkou je 175 let železnice na Jižní Moravě. 6. 6. 1839 byl zahájen provoz na trati Vídeň–Břeclav a o měsíc později byla zprovozněna trať do Brna. ( Povšimněte si prosím – opět Brno na špici daleko před Prahou ! :-D) U příležitosti tohoto jubilea bude letos dána do provozu nejmodernější česká souprava na trase Praha–Brno–Břeclav–Vídeň–Graz a 7 nízkopodlažních jednotek RegioPanter na lince Blansko–Brno–Křenovice.

Šedesát let Seřazovacího nádraží v Maloměřicích

Čtvrtým pro nás poněkud kontroverzním výročím je šedesát let Seřazovacího nádraží v Maloměřicích, které je se svými 23 směrovými směrovými kolejemi na pátém místě z dvaadvaceti českých seřazovacích nádraží, které SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) provozuje. Provoz maloměřického seřazovacího nádraží byl zahájen v roce 1954. Toto výročí bychom i my, domácí, měli připomenout spíše tryznou než radostnými oslavami, protože nelze shledat snad ani jedno pozitivum, které by Maloměřicím a Obřanům nádraží přineslo.

Bohužel však mohu jmenovat minimálně čtyři negativní aspekty, které způsobilo:

• Rozdělilo Maloměřice na dvě dodnes nespojité a jen s obtížemi komunikující oblasti ( větší přiléhající ke Svitavě a menší podhádeckou ).

• Upevnilo primariát Maloměřice na seznamu průmyslových zón Brna

• Způsobilo zrušení železniční zastávky Obřany ( z důvodu přeskupení kolejišť )

• Při stavbě byl zasypán rybníček Jordán vhodný k letní rekreaci

Když se zamyslíme nad tím, co Maloměřicím a Obřanům vlaková doprava dala a vzala, nacházím soupis položek na debetní straně, zatímco kreditní strana zůstává prázdná. Toto považuji za alarmující, vzhledem k obětem, které museli a dennodenně musejí naši obyvatelé strpěním několika železničních tahů a obrovského seřazovacího nádraží přinášet. Je na čase o této věci otevřeně hovořit a nahlas upozorňovat na to, že jsme tady, jsme rovnocenní občané tohoto města i Jižní Moravy a když už máme největší rozlohu dopravních staveb, ze které profituje společnost široko daleko, musí nám být dopřána také pozitiva, která vlakové spojení přináší.

Brno nemá metro, ale my ho za zlomek investičních nákladů můžeme nahradit existujícím vlakem ! A máme ho přímo pod nosem. Z Obřan na nádraží: 10 minut, z Obřan do Krpole 5 minut, interval ve špičce 15 minut. Vždyť to jsou takřka letecké sci-fi časy! Pokud se na tom shodneme – budu ze všech sil usilovat, aby se z mé vize stala realita a abychom získali to, co nám spravedlivě patří.

Jsem si vědoma, že to tváří v tvář byrokracii, předpisům a někdy i nedostatku dobré vůle, nebude snadné. Co Vy na to přátelé?

Vaše starostka

Klára Liptáková

Na sklonku roku minulého jsme si pro letošek vzájemně popřáli vše dobré a nyní začínáme den po dni procházet dosud nám neznámou krajinou roku 2012. Uvidíme, zda naše přání měla moc ovlivnit půvab toho kraje, ve kterém se rozkoukáváme. Jsou v něm scenérie důvěrně nám známé, ale čas od času se objeví i něco co při našem putování řekou času, zažíváme poprvé. A protože čas neúprosně pohřbívá velké věci dřívějška pod naplaveninami soudobého, pokusme se zachytit a uchovat to jedinečné. Ať už jde o člověka – mimořádnou osobnost s přínosem pro široké okolí nebo paměti dob minulých nebo místo, které má zvláštní „genius loci“. Uchovejme tyto vzácnosti pro sebe, protože lidská paměť je krátká, pro naše vnoučata i pro ostatní obyvatele Brna, abychom vybudovali úctu k naší městské části pro její jedinečnost a specifické kouzlo. Proto vás prosím o spoluautorství. Víte-li o něčem co stojí za dokumentaci, poskytněte informaci úřadu MČ na tel. 545423930, …933, …940.

Když si začneme své části vážit my sami,  budeme o ní hezky mluvit a chránit ji, přejde toto povědomí o Maloměřicích a Obřanech do krve poznenáhla i ostatním Brňanům. Od nás si to ale žádá vtah k našemu okolí, jakoby šlo o vlastní zahrádku. Při silvestrovském výšlapu „Helenčiným a Rýšovým krajem“ jsem viděla v Žebětíně všechny opravené sochy, Boží muka, neposprejované fasády… Tamnější starosta Vítek Beran mi k tomu řekl: „jak jsme to před třemi lety opravili, tak to máme dosud – nic se od té doby nerozbilo“. – A u nás? Loni jsme vynaložili na opakovanou opravu vyvráceným pomníků a zlomených křížů ke stu tisíc korun. Letos mě hned po Novém roce vítala na úřadě zpráva, že námi nedávno opravený kříž na bývalém Maloměřickém hřbitově je opět přelomen, pamětní kámen osazený v létě minulého roku na Cacovickém ostrově vyvrácen, odpadkové koše v řece a křoví… Co s tím?

S policií spolupracujeme průběžně a při počtu lidí, které mají, dělají, co mohou. Počítejme s tím, že co si neuhlídáme sami, to za nás nemá sílu nikdo uhlídat. Nebo se nabízí možnost rezignovat, polámané předměty odstranit a nechat naši MČ, aby se postupně proměnila ve vybydlené ghetto bez známek působení „homo kulturensis“. Touto cestou se ale ubírat rozhodně nehodláme a tak neustále opravujeme, udržujeme a naše společné finance hubnou vinou všeobecné zásady „co se děje venku za vraty, to mě nezajímá“. Příjmy městských částí se rok od roku snižují a i v případě, že bychom nemuseli opakovaně platit za opravy, není reálné v současné době našetřit z místního rozpočtu na plánované investice.

Statut města Brna je totiž postaven tak, že poskytuje městským částem prostředky na průběžnou údržbu, ale na všechny větší akce (nepočítáme-li zřízení pískoviště 2x2m) musíme žádat dotaci z magistrátní pokladny. Město Brno ale pro rok 2012 a 13 žádné peníze pro městské části na nové investice nemá. Důvod tkví v tom, že letos začíná Brno realizovat projekt financovaný částečně z eurofondů za 2,1 mld. Kč. Tento ucelený projekt Brno podalo do Bruselu v roce 2006 (později nebylo možno cokoliv do projektu dodat). Fondy EU přispějí 925 mil. Kč a Brno má povinnost dofinancovat ze svého 1,2 mld.  Za tyto prostředky má být vybudována a rekonstruována kanalizace některých ulic v Brně. (v MČ Bohunice, Ivanovice, Tuřany, Žebětín a v Maloměřicích retenční nádrž Olší).

Za stávající situace, kdy byly z úsporných důvodů o 20% kráceny i příspěvky na provozní náklady brněnských příspěvkových organizací není reálné, že by nám magistrát poskytl prostředky na kanalizaci na Mlýnském nábřeží, Hradiskách a Babické. Ke konci minulého roku jsme vyvolali na MMB rozsáhlé jednání jehož se účastnili šéfové odboru investic, technických sítí, vodárny a kanalizace a za MČ starostka a místostarosta. Prioritou jednání měl být projekt Mlýnské náb. Hradiska (protože zde bylo již vydáno územní rozhodnutí, zatímco Babická je teprve ve fázi investičního záměru. Už loni  jsme chtěli usilovat souběžně o všechny tři lokality, ale ze všech míst přicházely shodné indicie, že je třeba pokračovat postupně a nejdříve jednat o projektu, který je víc rozpracován, jinak se může stát, že se zadrhnou oba.) V celé „kanalizační záležitosti“ je zásadní informace, že MČ není investorem budování kanalizace. Tím jsou BVaK a.s. ve spolupráci s MMB.

MČ nedisponuje jak rozhodovací pravomocí o rozsahu investice, firmě, která zakázku provede ani prostředcích na úhradu této akce. Zbývá nám tedy jen chodit po výše jmenovaných institucích a opakovaně se dožadovat vyslyšení našich potřeb… Při výše zmíněném jednání vyšlo najevo, že původně schválené náklady na akci Mlýn.nábř.-Hradiska ve výši 61 mil. Kč se po zpracování projektu víc než zdvojnásobily na 125 mil. Kč. Důvodem bylo, že původní letmý propočet byl dělán s růžovými brýlemi a nezahrnul mnoho nezbytných úkonů. (O přiměřenosti ceny investice můžeme dlouze diskutovat, ale vzhledem k výše popsanému je to asi tak všechno, co nám přísluší.)

Z nejnovější kalkulace tedy vychází náklady města na hlavu takto odkanalizovaných ulic kolem 400 tis. Kč. S ohledem na situaci městské pokladny a jednotkové náklady nám bylo nalito čistého vína, že v nejbližších dvou letech máme zcela zapomenout na zahájení stavby a i v dalším období je realizace projektu – v této formě – pohádkou bratří Grimmů. Protože jsme povinni předpokládat i katastrofické scénáře, byli jsme s panem místostarostou na takovou řeč připraveni, neomdleli jsme, a pustili jsme se do vyjednávání jakékoliv jiné alternativy pro Hradiska a Mlýn.náb., protože nemůže město od problému utéct jen proto, že je komplikované ho řešit. Ve hře je možnost menších čističek, které by Brno mohlo (pokud nemá na řádnou kanalizaci a chce-li abychom nepouštěli splašky do řeky) zafinancovat k jednotlivým nemovitostem… O vývoji projednávání vás budeme informovat. Současně, když bylo jasné, že město nebude v tuto chvíli investovat do projektu Hradiska, jsme vytáhli z aktovky „Investiční záměr Tlaková splašková kanalizace – ulice Babická“ a žádali jsme o zařazení této naší priority, která by neměla dosahovat zdaleka tak vysokých nákladů a tedy by měla být uskutečnitelná. V tuto chvíli je naším záměrem i při nedostatku financí tlačit na zhotovení projektu pro územní řízení, čímž bychom se dostali o nezbytný krok dál při odkanalizování Babické. Během ledna má proběhnout na toto téma nové jednání, o jehož výsledku – jako postupném kroku k našemu cíli, vás budeme informovat. 

Abychom nemuseli od začátku roku vidět všechno jen v odstínech šedi, mám i pozitivní informaci, týkající se našeho životního prostředí, která dokládá, že všeobecná snaha šetřit, může kupodivu být pro naši městkou část i prospěšná. Teplárna Brno nám totiž sdělila, že vzhledem k současné situaci na trhu s topnými oleji a zemním plynem je pro ni výhodnější spalovat jen zemní plyn, zatímco dosud bylo každoročně spáleno kolem 10 000 tun mazutu a pyrolýzního oleje. Letos nebude teplárna těžké topné oleje vůbec spalovat, což významně přispěje ke zdravějšímu ovzduší. Možná by se management teplárny ve spolupráci s BvaK a odborem technických sítí mohl v budoucnu zamyslet nad revolučním řešením všech našich problémů jednou ranou – a to vybudováním „fekálvodu“ z našich, od teplárny nedalekých neodkanalizovaných ulic, přímo do teplárny za účelem spalování biopaliv. Tím bychom už nikdy nemuseli trnout, kdo nás kdy zkontroluje, jestli poctivě vyvážíme jímky a naopak by naše Maloměřicko-Obřanská „produkce“ hřála celé Brno…

Vaše starostka

Klára Liptáková

V posledních dnech – měsíci září roku 2011 se s námi rozloučil němý svědek devatenáctého a dvacátého století, který laskavě zdravil svými mohutnými větvemi, pohupujícími se ve větru, kolemjdoucí. Možná poskytl stín nejednomu z našich předků. V posledních desetiletích byl majestátní dominantou horního konce Obřan. Jak asi tušíte – je řeč o Topolu bílém ( Populus alba L.), donedávna hrdě stojícím v parku nad hasičkou.

Byl to nádherný strom se světle lesklou kůrou a jemnými listy stříbřitými ze spodní strany, které rozechvěl i ten nejnepatrnější vánek. S obvodem kmene 488 cm byl náš topol největším exemplářem svého druhu ve městě Brně. Samospráva MČ chtěla nechat zabezpečit jeho stabilitu, to však bylo zamítnuto s odůvodněním, že strom nesplňuje parametry pro ochranu památkovou péčí. V posledních letech ho připravily prudké vichřice o některé z nejdůležitějších kosterních větví.

Naposledy začátkem září tohoto roku ( 2011 ) zatarasila mohutná větev až do zásahu hasičů silnici a ozdobě našeho parku zbyla už jen značně prořídlá koruna, která z povzdálí připomínala pralesní velikány po vymýcení okolního porostu, kteří v honbě za denním světlem narůstají do roztodivných nesouměrných tvarů. Po posledních zkušenostech, které ukázaly na nebezpečnost starých těžkých větví pro obyvatelstvo, zazněl odborný verdikt, hodnotící zbývající větve jako nestabilní a narušené. Podobně jako každý lidský život, i život stromu - velikána jednou musel skončit. S jeho skácením zůstane v duši nejednoho z nás malý zářez. Mně osobně bude zcela jistě chybět a pokaždé si na něj vzpomenu kdykoliv projdu kolem.

Protože však s koncem jedné etapy vždy začíná něco nového, rozhodli jsme se na místo našeho topolu zasadit Lípu velkolistou  ( Tilia platyphyllos Scop. ). Ta by měla vyprávět šuměním své koruny o dnešních časech našim potomkům po několik dalších století.

V dubnu tohoto roku mi byl adresován anonymní dopis. Existuje pravidlo, že se na dílka tohoto typu ze zásady neodpovídá. Můžeme jen jedinkrát a naposledy udělat výjimku, která do budoucna již bezvýhradně stvrdí výše zmíněné pravidlo. 

Autor - mimo chybějící podpis - zcela korektního dopisu si stýská, že prostředí kolem Svitavy opěvované v písních i básních není již takové jak bývalo, protože si mnozí chataři „zamaskovali svoje pozemky neprůhlednou tkaninou.“ Ve svém dopise vyjadřuje své přání dozvědět se, jaký názor má na tuto věc starostka obce.

Milý neznámý pisateli  :-)

musím se přiznat, že taky ráda nakukuji do příkladně upravených zahrádek a odpočinkových zákoutí šikovných kutilů chalupářů. Žasnu nad tím, jak efektně sestříhali ten keř pámelníku co mají v rohu zahrady a beru si mustr na kutilský typ kompostéru. I moji zvědavou duši rmoutí, když mazaní domácí vytvoří tak neproniknutelnou bariéru, že fakt nevidím, jestli mají posečeno, nebo ještě letos nebyli na chatě. Na druhé straně coby šťasná uživatelka chaty se zahradou ( ne u Svitavy ), už přemýšlím nad tím, jaká opatření na hranici našeho pozemku zamezí zvědavým pohledům zvenčí, abychom si mohli při kafi na terásce spokojeně říct - „můj dům – můj hrad“. Mnozí lidé chovají na dně srdce přání mít kousek místa na planetě, kde jsou venku, ale přitom nepozorováni okem kohokoliv, kdo neprošel oficiálně jejich vrátky.

Na takovém skrytém místě v klínu přírody jde dělat – nebo taky nedělat spoustu věcí, ke kterým není v parku na lavičce klid. Možná právě proto si mnozí pořizují chaty a šlechtí zahrádky. Pro ten malý soukromý ráj. 

Problém je, že neexistuje předpis, který by mohl přinutit chataře – zahrádkáře, aby nechali nám turistům, procházejícím se po okolních cestičkách, trochu nahlédnout za plot do své zahrady a tím zpestřili náš jinak nudný pochod. Neznámý pisatel navrhuje řešit zajištění soukromí nižším pletivem nebo živým plotem.

Napadá mě otázka – jak vysoký plot lze definovat jako „nižší“? Odpověď je asi variabilní a záleží na výšce turisty – průzkumníka. Neboli - nižší plot je ten, přes který uvidím. Uvidím-li přes „nižší“ plot, lze nazvat to, co zbude zahrádkáři za tímto plotem ještě soukromím?

Závěr možná poněkud zdlouhavé úvahy :

Chápu stesk turisty na nedostatek rozhledu – trpím jím při pochodech též, ale rozumím tomu, že ne každý chatař pojímá své panství coby veřejné arboretum. Přeji mu z celého srdce jeho zasloužený a vydřený soukromý ráj s lavečkou na které si bude dělat co chce. 

P.S. : Až se jednou naštvu, nepůjdu v neděli kolem Svitavy do Bílovic, ale plácnu se přes kapsu a koupím si vstupné do Botanické zahrady.

S pozdravem všem turistům i chatařům :

Vaše starostka  

Klára Liptáková